Bulharsko patří k evropským zemím s dlouhými dějinami a dlouhou historií vlastní státnosti. Celkem v dějinách existovalo hned několik bulharských států, jejich rozkvět ale ohrožovaly války, stejně jako jej přerušila několikasetletá turecká nadvláda.
Velké Bulharsko
V 7. století byl příslušníky protobulharského kmene Utrigurů založen pod vedením chána Kubrata první bulharský stát zvaný dnes Velké či Staré Bulharsko. Velké Bulharsko se rozkládalo na sever od Černého moře mezi dolním tokem Dněstru a Volhy. Hlavním městem státu byla Phanagorie. Po smrti chána Kubrata se Velké Bulharsko rozpadlo – část protobulharských kmenů byla pohlcena Chazary, část odešla na sever a založila Volžské Bulharsko a později přijala islám a část Protobulharů se pod vedením chána Asparucha uchýlila na Balkán, kde spolu se Slovany vytvořili první bulharskou říši.
První bulharská říše
V první polovině roku 681 polonomádští Protobulhaři překročili Dunaj a zahájili osidlování oblasti mezi ním a pohořím Balkán. Území, kde se Protobuhlaři rozšířili, osidlovaly rovněž slovanské kmeny, hlavní politickou sílu pak představovala hlavně Byzantská říše. Během 8. a první poloviny 9. století musela právě Byzanc vést neustálé války s Bulhary. K stabilizaci vzájemných vztahů došlo až roku 864, kdy Byzantinci přiměli bulharského knížete Borise I. Michala, aby přijal křesťanství. Nová víra pomohla sjednotit Protobulhary i Slovany a rozšířit kulturu a písemnosti psané ve staroslověnském jazyku, kterému obyvatelé tehdejšího Bulharska velmi dobře rozuměli. Borisův syn Simeon Veliký vedl několik úspěšných válek proti Byzantské říši i sousedním státům a roku 913 získal carský titul. Po Simeonově smrti roku 927 se ale říše rozpadá, neboť sílí tlak Byzance a centrální část Simeonovy říše tak získává roku 971 císař Jan I. Tzimiskes. Kultura a tradice z dob první bulharské říše ale přetrvávají na území dnešní republiky Makedonie, nicméně i tamějšího vládce Samuila a jeho rodinu Byzanc roku 1018 pokořila. Tím se završila první etapa existence bulharského státu.
Druhá bulharská říše
Po několika neúspěšných povstáních proti Byzantské říši, které se odehrály během 11. století, získávají vládu nad kraji mezi Dunajem a pohořím Stara Planina po úspěšných výbojích v roce 1185 bratři Petr (později známý jako Petr IV. Bulharský) a Asen. Motivací pro povstání byla nejen slábnoucí moc Byzantské říše, ale také rozsáhlá a dlouhotrvající nespokojenost s daněmi, kteří museli místní platit. Tím jsou položeny základy druhého bulharského státu, jehož metropolí se stalo město Tarnovo (dnes Veliko Tărnovo). V dobách vlády Petrova i Asenova bratra Kalojana v letech 1197 až 1207 a jejich dalšího potomka Ivana Asena II. v letech 1218-1241 dosahuje tato říše největšího územního rozsahu. A to i přesto, že je nucena bojovat nejen s Byzantskou říší, ale také s Latinským císařstvím. Po roce 1242 byl bulharský stát oslaben jednak snahou oblastních správců osamostatnit se, jednak následkem útoků Mongolů, kteří provedli úspěšný vpád do Evropy. Počátkem 14. století se sice bulharská říše osvobodila od této nadvlády, nicméně vstupuje do dalšího konfliktu - tentokrát se sousedním Srbskem, kterému vládne dynastie Nemanjićů. Válka se ale začala vyvíjet ve prospěch Srbů, hlavně po bitvě u Velbudži v roce 1330. Stabilní vnitropolitická situace nastává v Bulharsku až za vlády Ivana Alexandra, který provdal svojí sestru Jelenu za srbského krále Štěpána Dušana a následně byl tak se Srbskem uzavřen mír. Nicméně v této době se objevil zcela nový a nebezpečný nepřítel - Osmanská říše. Ta začala po roce 1366 ohrožovat všechny balkánské státy včetně Bulharska. Po smrti Ivana Alexandra se Bulharsko rozdělilo mezi jeho potomky. Vznikají tak dva menší státy, Trnovské a Vidinské carství. Trnovské carství bylo dobyto Osmanským impériem roku 1395, poslední části Vidinského carství pak v roce 1422. Turci tak získávají vládu nad oblastí na dalších zhruba čtyři sta let, čímž končí etapa středověkého bulharského státu.